Tragický příběh fenky Mariany
Pro fenku Marianu začalo peklo 10.9.1999, kdy si ji v útulku k adopci vybral pan Rytíř z Dýšiné u Plzně. Fenka byla asi šestiletá a z útulku odcházela v bezvadném stavu a těšila se na svůj nový domov a nového pána. Bohužel ještě netušila, co ji v příštích letech čeká. Novým domovem se pro ni stala bouda halabala stlučená z různých prken, evidentně určená psu menšího vzrůstu než je německý ovčák, zhruba tak na kokršpaněla. Bouda neměla žádné zateplení proti průvanu nebo zimě. Kotec byl oplocen pletivem. Z něho vedl asi pětimetrový drát na kterém byl řetěz končící na Marianině krku. Prostor, ve kterém se mohla pohybovat, byl dán rozpětím tohoto drátu a řetězu, takže měla vyběhanou pěšinu, kam jí drát a řetěz dovoloval. Místo, kde lehávala, bylo zasypáno shnilými jablky, a jejími vlastními výkaly.
Na tento případ jsme byli telefonicky upozorněni dne, kdy nám bylo oznámeno kde se fenka nachází, že je nepředstavitelně vyhublá a ochrnutá na zadní nohy. Okamžitě jsme se vydali na dotyčné místo, kde jsme opravdu našli fenku tak zuboženou, že se nám chtělo plakat. Mariana byla ve velmi zbědovaném stavu, na zadní nohy nemohla vůbec a byla apatická. Pan Rytíř nám nebyl schopen odpovědět na žádnou z otázek na kterou jsme se ptali. Např. kam a jestli vůbec chodí s fenkou k veterináři. On sice tvrdil že ano, ale neměl očkovací průkaz a nebyl ani schopen říci kam a ke kterému lékaři chodí. Tvrdil, že byl kvůli její nemohoucnosti několikrát u veterináře a že je to stářím, ale opět nebyl schopen to doložit žádnými doklady. Nakonec velmi rád podepsal doklad o darování a byl rád,že se zbavil problému.
Fenku jsme opatrně naložili dopředu do auta, protože nebyla schopna se dostat na zadní sedačky a nebylo možné ji pomoci, protože při každém dotyku plakala bolestí. Cesta do útulku proběhla v pořádku. V útulku byla fenka ubytována a ihned začala její léčba. Bylo konstatováno selhávání ledvin a pravděpodobně těžký neléčený revmatismus či artritida, byl pro ni obrovský problém se posadit a pak vstát a vůbec se udržet na nohou. Na sobě měla nepředstavitelné množství kožních parazitů a tělo měla poseté krvavými boláky ze kterých lezli červi.
Další dny, které trávila v útulku, pro ni znamenaly vysvobození z velikých útrap. Ovšem její zdravotní stav nám působil velké starosti. Byly dny, kdy vypadala lépe a zase dny, kdy vypadala na umření. Přes svůj zubožený stav byla velmi čistotná a snažila se chodit vyvenčit se ven. Další potíže nám působila její nechuť k jídlu. Někdy byl problém dostat do ní vůbec něco. Vymýšleli jsme jí diety a všemožné papání,ale většinou marně. Něco sníst byla ochotná jen pokud ji někdo krmil z ruky a seděl u ní. Snažili jsme se vodit ji ven na krátké procházky, i přesto, že ji zadní nožičky stále špatně nesly. Bylo na ní vidět, že procházky jí působí velkou radost a potom byla ochotná i něco sníst (obzvlášť pokud to byly piškoty). Ještě v úterý jsme se na ni byli podívat a šli jsme na procházku, pak opět něco snědla, ale v pátek 21.11. brzy ráno Mariana svůj boj o život prohrála. Odešla stejně tiše jako několik let tiše trpěla u člověka, který ji měl nahradit ztracený domov a měl ji mít rád.
A poita tohoto případu? Pan Rytíř, který takto zničil život jednoho psa, si za dva dny po odebrání Mariany, do stejného prostředí, na stejný řetěz, pořídil štěně křížence dalmatina. Posuďte sami, jak asi nový pejsek skončí.
Takovéto otřesné případy nejsou vůbec ojedinělé jak by se na první pohled mohlo zdát. Člověk by řekl, že když lidé adoptují pejska z útulku, že mu chtějí dát nový domov, odpovídající péči a náhradu za to, že už jednou domov a pána ztratil. Bohužel lidé jsou různí a ani sebelepší a sebedůkladnější pohovory a dotazníky před adopcí pejska tomu nezabrání. Proto bychom se měli snažit, aby se takovéto případy nejlépe vůbec nestávaly a pokud ano, tak aby o takových "milovnících" zvířat vědělo co nejvíce lidí.
Komentáře
Přehled komentářů
Takze vi tirate zvirata vista tak hrozny musim stoho brecet protoze ja mam zvirata tak rada
hnus
(terys, 2. 8. 2008 22:08)nejraději bych tam zaním šla a dala mu takou přezhubu žebyse nemohl hnou a taky bych ho přivázala an řetěz a nechala ho vjeho víkalek a vznilích japkách a potom bych ho dala dovězení aspon na 50let
Smutný
(Picková Dominika, 21. 5. 2007 14:09)Nejraději bych se sebrala aza tím parchantem si dojela,sama mám psa,kterého jsem nasla před 4a půl roky našola v parku(uvázaného na řezavém provázku,se zamrzlímy nožkami v potoce v -7stupních v zimě)Je to kříženec Vipetka a asi ovčáka.
Nehorázný
(Mishka, 20. 4. 2007 21:07)Takový lidi mám nejraději....jsou hnusný....prostě i za tohel by se měli lidé zavírat!
zhf
(dešnisa hradecka, 6. 11. 2008 18:35)